MILOVAL JSEM SVOU ŽENU

1973, 1. VYDÁNÍ, 352 STRAN, CELOPLÁTĚNÁ VAZBA S PŘEBALEM, DOBRÝ STAV

UKÁZKA:

Najednou jsem nastražil uši, jak začal meditovat o žárlivosti. Nazýval jí křečí, duševní křečí, jejíž původ nutno hledat také v hloubání. "Cožpak vůbec existuje nějaká věrnost?" To už jsem překvapením zvedl hlavu. "Jak že to říkáš, drahý příteli?" Jako by mu najednou do žil vhrkla vřelá krev:"A co když někdo není věrný, co pak?" "Jak to, co pak?" "Kdo není věrný, nemůže být tedy ani milý, ani krásný, ani hodný, člověk už ho nemůže mít rád?"Jak to, krásný a hodný? Cožpak může být hodný, kdo je zlý? Copak může být člověk najednou dvojaký?"  "O tom zrovna přece mluvím," prohlásil pohrdavě. "Ty jsi ještě neviděl takovou ženu? Nikdy jsi ještě takovou ženu nemiloval? Protože měla manžela, nebyla už milá, byla protivná, hnusná, ani podívat ses na ni nemohl?" "Ke mně byla milá." "A k manželovi asi taky. Samozřejmě, přirozeně. Jenže tys tenkrát ještě nebyl tak choulostivý, co? Milenci přece nikdy nebývají tak choulostiví, to je známá věc, ti nesypou mouku na práh! Cožpak není možné, aby podváděla milence s vlastním manželem, když i jeho má ráda? Ale k čemu o tom dumat? Jen by jste konečně měli i vy vzít na vědomí, že je tomu tak. Že dokážeme milovat víc než jednoho najednou."  "Existuje naprosto dokonalá bytost? To mi pověz... Mouka, mouka!" pitvořil se. "Proč nežárlíš taky na cigaretu, kterou kouří, proč ne na její minulost nebo na slunce, které jí zahřívá kůži, až se chvěje rozkoší? Ano rozkoší, i to je třeba si uvědomit, příteli. Nebo si snad myslíš, že ženy nemají fantazii?"