BÍLÁ VLČICE

2010, 1. VYDÁNÍ, 536 STRAN, PEVNÁ VAZBA S PŘEBALEM, POSLEDNÍ DVA LISTY A PŘEDSÁDKA PŘEHNUTÉ, JINAK VELMI DOBRÝ STAV

Příběh osudové lásky na pozadí historických událostí otřásajících Evropou 20. století: od první světové války přes bolševickou revoluci v Rusku až k nejkrutější válce, kterou svět poznal… Hraběnka Xeňa Fjodorovna Osolinová opouští Rusko za velmi dramatických okolností: otce jí zavraždí bolševici, sama se musí postarat o matku, sestru, bratra. Jejím cílem je – stejně jako pro mnoho Rusů nucených emigrovat – moderní a romantická Paříž, kde se setkávají umělci z celého světa. Xeňa zde poznává německého fotografa Maxe von Passau, do něhož se zamiluje. Zdá se, že jich vášeň nemůže nic ohrozit, zvlášť když se Xeňa stane výraznou osobností světa vysoké pařížské módy. Situace v Německu se však zhoršuje, pronásledování Židů a protinacisticky smýšlejících lidí je čím dál otevřenější, hrozí válka. Max se vrací do Berlína, stává se členem skupiny, která bojuje proti režimu, a pomáhá rodině své židovské přítelkyně návrhářky a majitelky obchodního domu Sáry. Za civilizovanými maskami nacistů však roste touha po absolutní moci a láska Xeni a Maxe má jen málo naděje ve světě, který popřel lásku samu…
Skvělá vypravěčka Theresa Révay vplétá příběh dvou milenců do pečlivě zpracovaných historických událostí a zapojuje je do života skutečně žijících osob (Josephine Baker, Coco Chanel, Joseph Goebbels, Hermann Göring). Příběh o velké lásce, odpovědnosti, cti, odvaze, hrdinství i zbabělosti je spojen s dramatem národů i jedinců, budujících svůj osud ve víru nejtragičtějších událostí 20. století.

Ukázka z textu

Šofér vystoupil z vozu a podržel jí otevřená dvířka. Na hlavě měl čepici s koženým štítkem a dlouhý plášť mu sahal až ke kotníkům. Kolos s temným pohledem byl určitě bývalý důstojník carské armády. Maxe uspokojilo vědomí, že Xeňa nebude vydána napospas nočním ulicím a že má vedle sebe ochránce, ale současně ho dráždilo, že ten muž nečekaně mezi ně postavil překážku. Nasedla dozadu do vozu.
„Nechci vás takhle opustit,“ řekl, najednou vyděšený z toho, že mu zmizí navždycky. „Počkejte vteřinu… Jeden z nás musí mít možnost dostihnout toho druhého. Chápete mě, že?“
Zahrabal v kapse, vytáhl notes, vytrhl z něj stránku a načmáral na ni své jméno a jméno hotelu.
„Teď už všechno záleží jenom na vás,“ strčil jí do ruky papír. „Až do konce měsíce zůstávám v Paříži.“
Řidič zavřel dveře a usedl za volant. Za sklem vypadala ženina tvář přízračně bledá, rysy ostré a vzdálené, skoro povýšené, ale Max pocítil zadostiučinění, když otočila hlavu a sledovala ho očima, zatímco se vůz vzdaloval směrem k Seině.