SVATÍ BLÁZNI

2004, 1. VYDÁNÍ, 304 STRAN, PEVNÁ VAZBA S PŘEBALEM, NOVÁ KNIHA

Tenhle příběh jsem neustále nosila v hlavě, v té či oné formě, už nějakou dobu. Ranou verzi jsem dokončila ještě než jsem napsala Čokoládu, a vrátila jsem se k ní o pět let později, když jsem si uvědomila, že se mi postavy i příběh stále ještě líbí a že bych knihu ráda viděla dokončenou. V mnoha ohledech předchází (a doplňuje) Čokoládu. Především má hlavní postava Juliette má hodně společného s Vianne Rocherovou (především pokud jde o její vztah k matce a malé dcerce). Snadno by mohla být předkem Juliette (LeMerle rovněž odpovídá podobě předka Reynauda), stejně jako ona je neustále na cestách, svým způsobem je čarodějnice a má řadu neortodoxních názorů na duchovní záležitosti. Považuji jej také za určitého předchůdce Slané vůně přílivu, zasazení na stejné místo, navíc přináší určité informace o svaté Marii Mořské. Pokud jde o umístění Svatých bláznů, ostrov Noirmoutier najdete na většině map, i když se roku 1610 jmenoval Noirs Moustiers (Klášter Černých bratří), a jeho tvar se od té doby mírně změnil. Le Devin pořád ještě na žádné mapě nenajdete, ale když dojdete na nejzápadnější cíp ostrova Noirmoutier (jmenuje se La Pointe du Devin) a zadíváte se na moře, kdo ví? Možná budete mít štěstí…. Nápad na tuhle knihu pochází z francouzského historického textu, v němž jsem našla nepatrnou zmínku o přísných reformách v klášteře v Port-Royal, když tam přišla nově jmenovaná abatyše, sotva jedenáctiletá. Z toho jsem samozřejmě čerpala, ale pro svou zápletku jsem si dopřála značnou volnost, co se týká detailů. To bylo zcela úmyslné. Můj příběh je zcela vymyšlený, a nemůže být považován za historické pojetí specifických událostí.