SIRÉNA

1953, 15. VYDÁNÍ, 392 STRAN, PEVNÁ ŠITÁ VAZBA S PLÁTĚNÝM HŘBETEM S PŘEBALEM, SKVRNY, DOBRÝ STAV

Román Marie Majerové, vyšlý poprvé v roce 1935, zpodobňuje, jak zapadlé venkovské Kladensko se stává objevem uhlí a budováním moderních železářských pecí průmyslovým centrem. Vpád průmyslové výroby neproměňuje pouze tvářnost zasněného kraje lesů, ale i ráz a rozvrstvení obyvatel: z chalupníčků, podruhů, drvoštěpů jsou námezdní dělníci, poddanství vůči vrchnosti je vystřídáno rostoucím třídním uvědoměním, procítajícím pocitem solidarity, odporem proti bezpráví. Jak tento proces probíhá, to autorka vývojově ztypisovala na osudech čtyř generací rodiny Hudců. Jejich praotec, původně uhlíř a hutník, přišel na Kladno v jeho průmyslových počátcích, doufaje, že tam bude moci uplatnit své nadání vynálezce; ale přesvědčí se, že kapitalistickému režimu je technický pokrok pouze věcí zisku. Jeho syn, zvaný Pepek-frajer, má neodpovědnou lehkomyslnost nejen po matce, ale i z ovzduší průmyslové konjunktury, která ukolébávala dělníky, zatím co podnikatelé utužovali svou moc nad nimi. Teprve třetí Hudec zplna okouší dělnické bídy: v jeho postavě autorka ztělesnila úděl dělníka v kapitalistickém otroctví, trpícího nezaměstnaností, ale podílejícího se již živě na organisačních počátcích dělnického hnutí, dělnických stávkách a bojích. Čtvrtá generace Hudců za 1. svět. války, kdy se román uzavírá, teprve nastupuje ...